Horní menu


Žirafky v listopadu

LÉTALA SI VLAŠTOVĚNKA

 

Létala si vlaštověnka, létala,

až se ona nebe země týkala.

 

Přiletěl k ní krahulíček, černý pták,

budeš-li se vlaštovičko vydávat.

 

Já se budu krahulíčku vydávat,

až se bude suchý javor zelenat.

 

Zaletěl si krahulíček do krámu,

nakoupil tam zeleného hedvábu.

 

Omotal s ním suchý javor dokola

a teď budeš laštovičko žena má.

Lidová

MARTIN

 

Temno je kolkolem,

sníh je a mráz.

Kam asi kůň nese Martina zas?

Hleďte, kdo v příkopě choulí se tam,

muž zešedlý sedí v cárech tam sám.

 

Hleďte jak Martin už svůj tasí meč,

s ním prošel vítězně leckterou seč,

plášť nachový z ramen snímá a tne,

ať hřeje tamtoho, tak jako mne.

 

Martine dej ať i já soucit mám,

ať druhá trápení s ním prožívám,

ať pomáhám, kde se dá vždycky rád,

svorně ať můžeme dále se brát.

     

TO JE ZLATÝ POSVÍCENÍ

To je zlatý posvícení,

to je zlatá neděle,

máme maso a zas maso,

k tomu kousek pečeně.

 

To je zlatý posvícení,

to je zlaté pondělí,

máme maso a zas maso,

jak  včera v neděli.

U OHNÍČKU
 
Co je podzim bez ohníčků?
Co je podzim bez brambor?
Než se nadáš, za chviličku
spadne slunce za obzor.
 
Trochu roští, kousek smrčí,
kouř jde pěkně nahoru,
už to praská, už to vrčí,
přines trochu bramborů!
 
 
 
     
         
     
       

<<zpět